Vítejte na stránkách

... aneb je to pán světa nebo není???

Syn jihočeské matky, Lukáš Písařík, je dokonalým příkladem toho, co z člověka během dvaceti let dokáže vyrůst za zjevení. Palčivá naléhavost jeho rockem zkroucených vlasů se odráží v jeho vlastním freudovském superego a přímou úměrou ovlivňuje konzumaci přibližně stejně zbarveného moku. Ovšem položme si zásadní otázku! Je Lukáš Písařík skutečně člověk? Pečlivým pozorováním se pečlivému pozorovateli vyjeví krutá pravda! Je to člověk! A skutečný! Člověk si může myslet ( tedy pokud zrovna nelejbluje - pozn. autora (a to se stává zřítkakdy - pozn. odbor. poradce)), že subjekt jeví známky nadlidské, řekněme heroické. Projevuje se to zejména mohutným hlasovým fondem, a to především v bojovém pokřiku, o jehož významu se vědci (písaříkologové - pozn. redakce) dlouho přeli. Tento pokřik se ovšem vyvíjí v čase. Z původního lakonického HRC! se vlivem vnějších aspektů postupně stalo zvolání: Bože, my rádi pijemé. Nezapomeňme sa nápít! Hrc! Spojující znak této vývojové větve nebyl dosud uspokojivě objasněn.

Jisté ovšem je, že ředitel Písařík nejeví přehnaně majetnické sklony vůči ostatním subjektům a objektům, z čehož můžeme usuzovat následující: Lukáš Písařík není pán světa! (Tedy alespoň zatím. - pozn. překladatele.)